Obsah
Honzova lesní stezka
Naleznete ji, jak jinak než v lese, jihozápadně nad obcí Dolní Brusnice. Stezka je určena pro malé i velké návštěvníky, pro pobavení, ale i trochu „přichytření“ a hlavně načerpání energie na čerstvém vzduchu.
Běžte se podívat a uvidíte. Nudit se určitě nebudete.
Čekají na vás obyvatelé lesa, každý se svým příběhem. Cestou si můžete odpočinout i posvačit u pařezu se stolem ve společnosti zajíce chytráka, posedět na lavičce s vodníkem, nebo se schovat v iglú z vrbového proutí. Dohlížet na Vás bude Honza – strážce lesa.
Tak ať se Vám stezka líbí!
A dříve než vyrazíte, můžete níže mrknout, kde stezku najdete a kdo na Vás v lese určitě čeká.
Sova
Je to půvabný a tajuplný noční pták. Létá tichounce, ale není to žádný duch. Je symbolem moudrosti a tak dostala úkol: ukazuje směr cesty – přečtěte si o ní více
Sova pálená bývala vždy v blízkosti lidí jako obyvatelka kostelních věží, zvonic, půd a podobných míst, v poslední době ale takových míst ubývá a sova nalézá stále méně vhodných míst k hnízdění. Možná proto se usadila na našem vysokém rozcestníku, ze kterého číhá, až se na zemi objeví myška, aby si ji mohla ulovit. Slupne ji pak klidně úplně celou.
A ještě než myšku uvidí, ukáže Vám cestu:
- dolů se můžete vydat k Alžbětině vyhlídce s altánkem a prolézačkami
- nahoru pak na Honzovu lesní stezku, kde na Vás čekají další zajímavá zvířátka
A něco nakonec: víte, že naše sova má i další kamarády ze soví rodiny?
Třeba nejušatější sovou je kalous ušatý. Nejmenší sovou zase kulíšek obecný, který není větší než dobře známý vrabec.
*
Medvěd
Méďa tvrdě usnul a našel si k tomu nerušené místo v pařezu. Jen zajíc ví, jak ho probudit, když se v lese děje nějaká neplecha. Jaká neplecha? Přečtěte si více.
Medvěd je velká šelma, u nás docela vzácná. A tak se s ním můžete setkat hlavně v zoologické zahradě. Ale jeden malý méďa unaveně usnul u nás v pařezu. Odpočívá přes den, čilý je hlavně ráno a večer. To za ním někdy přiběhne chytrák zajíc, aby mu pomohl dohnat lesní dareby, kteří po lese rozhazují lahve, plechovky, krabičky a podobné jiné poklady. Tak pozor na něj!
A co je na něm ještě zajímavého? V létě a na podzim může až zdvojnásobit svou hmotnost, aby přežil zimu, kdy se ukládá k zimnímu spánku. Umí dobře šplhat po stromech, i když je velký a těžký. A také umí dobře a vytrvale plavat – často tráví až hodiny u vodopádů nebo v mělké vodě při čekání na ryby. Takže kdo ví… Až se probudí, třeba ho potkáte u našich rybníčků, na které narazíte o kousek výš na lesní stezce.
Jezevec
Co to? Jezevec sedí na záchodě? A jak by taky ne, je to náramně čistotné zvíře.
Jezevec připomíná sympatického, zavalitého méďu, asi proto se mu lidově říká „strýc“. Je to rodinný typ a je mistrem ve stavění dlouhatánských a klikatých podzemních nor, ve kterých se někdy ani sám nevyzná. Pak k němu přijde na návštěvu třeba i liška. Ale nory udržuje v čistotě, o tom není pochyby. Zvlášť výstelku v pelechu pravidelně vyměňuje a větrá na povrchu.
A jak že to je s tím záchodem? Vedle pelechu má mělkou jamku, záchod, který zároveň slouží jako navigační systém – pachová značka.
A je to taky velký gurmán – miluje žížaly.
Liška chytračka
V našich lesích nejrozšířenější divoce žijící šelma. Je krásná a taky moc chytrá – přečtěte si více.
Naše Liška chytračka se chlubí parádním úlovkem:
„Pst! Ať mě neprozradíte! Zrovna běžím se svačinkou pro moje malá liščátka. A kde že jsem to byla? To se ani neptejte! V obecním kurníku. Počkala jsem si, když ho zrovna nikdo nehlídal. Hospodář totiž odešel do hospody, branka otevřená… I zavětřila jsem a hned se chopila báječné příležitosti. Hbitě jsem vlezla dovnitř, vzala tu nejhezčí slepici a fofrem zmizela v lese. Tak abych už běžela, doma čekají hladové krky.“
Divočák s flintou
Tak se nám to tady trochu popletlo: divočák jde s flintou na myslivce a má nabito žaludem ! Chcete vědět více?
Divočák vlastně nemá o kontakt s člověkem velký zájem, je docela plachý. Možná proto si vzal flintu.
A navíc má mimořádně vyvinutý čich, sluch, paměť a vyniká neobyčejnou mazaností. Když jdete lesem, určitě o Vás ví. Tak pozor na něj!
A největší pozor si dávejte na jaře, v období mezi březnem a květnem, kdy se rodí selátka a matka – bachyně je hlídá. Když si myslí, že jsou ohrožená, neváhá zaútočit!
A ještě něco: svého psího kamaráda mějte při vycházce do lesa raději na vodítku, aby takového divočáka s flintou zbytečně nenaštval.
Rada na závěr: na cestě lesem si pozor dejte a přírodu si užívejte!
Honza strážce lesa
Honza dohlíží na celý les, aby se v něm neděly nějaké neplechy a má k tomu malé i velké pomocníky – přečtěte si více.
Honza vypadá jako by neuměl do pěti počítat, ale tomu vůbec nevěřte!
Všechny lumpárny i lumpy hlásí své pravé ruce zajíci, a ten zase dál medvědovi, který si s každým darebou poradí.
A kdyby ani to nestačilo, Honza jde s dobou – má v ruce mobil a může hned zavolat další pomocníky.
Tak dávejte pozor, a žádnou neplechu tady nedělejte. U stolu na pařezu si svačinu klidně dejte.
Bude stačit, když si zapamatujete, jak se chovat v každém lese, aby z Vás Honza měl radost:
nešlapat na mladé stromky
neplašit kamarádky srnky
neběhat po lese jak splašení zajíci
odpadky házet do koše po každém krajíci
A pamatujte: nejlepší je, když si z lesa odnesete všechno, co jste si sem přinesli.
Ale někdy to nejde.A na takové zbytky je tu náš lesní „odpaďák“, který schová mnoho prapodivných věcí, na které můžete v lesích narazit.
To se ale v našem lese, na Honzově stezce nestává. Tady je Honza strážce lesa a jeho zvířátka, všichni na pořádek dohlížejí. A s každým nepořádníkem si poradí než do pěti napočítá. Tak šup s prázdným obalem od sušenky nebo pytlíkem od svačiny do odpaďáku.
A nebo ještě lépe: odneste si v batůžku všechno, co jste si přinesli, Honza i jeho zvířátka Vám za to budou vděčni. Teda, jen jestli jste to na lavičce u pařezu nesnědli. Třeba svačinku – krajíc chleba, pěkně namazaný.
Zajíc chytrák
Zajíc doběhl na svých dlouhých nohách do lesa z blízkého pole. Uši má o velký kus delší než hlavu, proto mu nic neunikne – přečtěte si více.
Je to zajíc chytrák, čte si jen tak knihu a u toho si mumlá:
„Nenechte se zmást! I když mé oči bloudí v knize, vůbec nic mi neujde! Vždyť mám dlouhé uši a slyším všechno, co se po lese šustne. Nejčastěji ale poslouchám vedle Honzu, jak mi hlásí, co zas kdo přírodě vyvedl nekalého. No to víte, v lesíku musí někdo udržovat pořádek a Honza na to sám nestačí. Já jsem jeho pravá ruka! Všechny lumpárny si pečlivě zapisuji svým krasopisem. A když mám notes plný neplech, doběhnu za medvědem, probudím ho, a on už si s tím poradí. Tak proto si dávejte velký pozor, abyste se na mém seznamu darebů neocitli!
Vodník
Vodník sedí na lavici, vousy stříhá rakem, doladí to frakem. Dnes si pozve vodnici, a posadí ji k sobě na lavici. Chcete vědět co bude dál? – přečtěte si více.
Vodník se chce za každou cenu vodnici zalíbit. Když ji poprvé zahlédl na břehu u rybníčku, vypral si svůj oblíbený zelený hopsafráček, ozdobil si cylindr vodními řasami a kapřími šupinkami a nakonec se rozhodl, že si zastřihne sto let neupravované vousy. Žádné nůžky na světě nejsou tak ostré, jako klepeta místního raka, a tak ho vodník poprosil, jestli by mu nepomohl zastřihnout vous podle nejnovějších trendů. Vodník se dmul pýchou, že ho stříhá vzácný rak, který je málokdy k vidění. To jen tady v rybníčku, kde je čistá voda, můžete raka potkat. A vodník tak měl velkou radost z toho, že si nezašpiní rybník pěnou na holení. U vodnice bude mít jistě velké šance!
Vodnice parádnice
Vodníků je dneska jako šafránu. Kde je hledat? A tak má vodnice plán – přečtěte si více.
Když se vodnice dozvěděla o zdejším vodníkovi, kterému patří jeden celý rybník, sto ryb, deset žab, jeden vzácný rak a ještě k tomu neuvěřitelných dvacet hrníčků na dušičky, neváhala a vydala se na námluvy.
Plán měla hned jasný - žádný vodník neodolá vůni brčálu a líčení v barvě žabince. A aby vodníkovi ukázala, že je nejenom krásná, ale také čistotná, vypotřebované voňavky a rtěnky hází vždy, kam patří - no přece do koše! A protože mít čistý rybník je pro vodníka ještě důležitější, než mít krásnou manželku, udělala vodnice na vodníka opravdu veliký dojem!
